Dotek je v bodypsychoterapii zásadním nástrojem a zároveň nejcitlivějším tématem pro důvěru. Pokud přicházíte z analytického prostředí, řešíte vyhoření a máte averzi k esoterice, dává smysl požadovat dvě věci: co nejtvrdší data o účinku doteku a jasný bezpečnostní a etický protokol, aby to nebylo jen o slepé důvěře.

Podívejme se na toto téma skrze prizma dat, mechanismů a reálné praxe.

1. Co víme o doteku obecně: Účinek na úzkost, depresi a stres

Velká preregistrovaná systematická revue a multilevel meta-analýza publikovaná v prestižním časopise Nature Human Behaviour shrnula výsledky „touch interventions“ (dotekových intervencí) napříč různými populacemi a typy doteku. Autoři zahrnuli studie, které porovnávaly skupiny s dotekem a bez něj, a vyčíslili velikost efektu pro fyzické i psychické výstupy.

Mechanismus účinku není žádná mystika. Dotek funguje jako somatosenzorický vstup, který mění stav regulace vašeho nervového systému – posouvá vás na škále od napětí k uvolnění, od neklidu ke klidu. Tělo má specializované receptory pro jemný dotek a bezpečný kontakt, jejichž signály se promítají přímo do autonomní regulace (rovnováha mezi sympatikem a parasympatikem) a do toho, jak subjektivně prožíváte stres.

Co říkají data a teorie

V uvedené meta-analýze vychází u dospělých střední až vyšší efekt dotekových intervencí na redukci deprese (Hedges’ g ≈ 0,59) a úzkosti (aktuální i dlouhodobé, g ≈ 0,59–0,64). Významný efekt byl zaznamenán také na bolest (g ≈ 0,69). Autoři navíc uvádějí výrazný efekt na regulaci kortizolu u novorozenců, což sice nelze automaticky přenášet na dospělé v psychoterapii, ale ukazuje to, že dotekové intervence mohou mít měřitelné fyziologické dopady.

Těmto datům dávají interpretační rámec moderní teorie regulace. Polyvagální teorie Stephena Porgese vysvětluje, že bezpečný sociální kontakt může podporovat stav sociálního zapojení a tím usnadnit stabilnější autonomní regulaci. Peter Levine v rámci Somatic Experiencing popisuje změnu jako proces postupné regulace nadměrné autonomní aktivace a práce s vnímáním vnitřních stavů (interocepce) a pohybu (propriocepce).

Aplikace v praxi

Dotekové intervence mají v souhrnu dat měřitelný benefit pro některé psychické výstupy, jako je úzkost, deprese a bolest. Je však nutné dodat, že většina studií v této meta-analýze nebyla přímo psychoterapie, ale často šlo například o masáže nebo péči o novorozence. V praxi to znamená, že dotek v bodypsychoterapii je biologicky plausibilní nástroj regulace, ale poctivé tvrzení je, že existuje obecná evidence pro dotekové intervence, nikoli že máme přímý důkaz účinnosti biodynamiky u každého klienta.

Použité zdroje a odborná literatura:

  • [1] Packheiser, J. et al. (2024). A systematic review and multivariate meta-analysis of the physical and mental health benefits of touch interventions. Nature Human Behaviour. DOI: 10.1038/s41562-024-01845-z
  • [2] Porges, S. W. (2009). The polyvagal theory: New insights into adaptive reactions of the autonomic nervous system. Cleveland Clinic Journal of Medicine, 76(Suppl 2), S86–S90.
  • [3] Payne, P., Levine, P. A., & Crane-Godreau, M. A. (2015). Somatic experiencing: using interoception and proprioception as core elements of trauma therapy. Frontiers in Psychology, 6, 93.